MOTIVACE
Použila jsem moc hezky napsaný článek z knihy Lucie Stemmerové - Obedience. Citace knihy na konci textu.
Pozitivní motivace
Stimulujícím činitelem pro jakoukoliv činnost živočicha je motivace. Bez ní ztrácí vůli, chuť i koncentraci na činnost. Motivace musí mít dostatečnou sílu, aby překovala lenost i strach. Obecně rozdělujeme motivaci na pozitivní a negativní. Pozitivní motivace je spojená s kladnými pocity, pes poslouchá, protože CHCE. Filozofie pozitivní motivace využívá odměny za správné chování a ignoraci chování špatného. Říká, že pokud budeme odměňovat pouze správné chování, pes se tak začne chovat sám, jelikož špatné mu žádný užitek, ani odměnu nepřinese. Tím, že na psa během výcviku působíme pouze pozitivně, má pes z cvičení radost, není ve stresu. Nebojí se udělat chybu (chyba je pouze ignorována, ne trestána), ale SNAŽÍ se ji neudělat. Projevuje se sebejistě a je na něm vidět, jak ho cvičení baví. Pozitivní motivace využívá pamlsky, hračky a chválu.
Kdežto negativní motivace na psa působí nátlakem - pes se snaží chovat se správně, ale jenom, aby se vyhnul trestu, nikoliv z vlastní vůle. Psi cvičení s využitím negativní motivace výcvik netěší, bývají znudění, nebo ustrašení, chybí jim radost z výcviku a cviky provádí pomalu. Typický je pro ně strach udělat chybu. Pokud se jim na závodě něco nepovede, leckdy se psychicky "sesypou", protože očekávají, že na ně začne psovod křičet. Závody vůbec na ně působí velmi stresujícím způsobem. Ze psovoda totiž vycítí, že je nervózní a mohou si to vyložit tak, že udělali něco špatně. Jejich výkon pak vůbec neodpovídá tomu, co by předvedli v tréninku. To je jen několik důvodů, proč nedoporučuji negativní motivaci.
Kdežto negativní motivace na psa působí nátlakem - pes se snaží chovat se správně, ale jenom, aby se vyhnul trestu, nikoliv z vlastní vůle. Psi cvičení s využitím negativní motivace výcvik netěší, bývají znudění, nebo ustrašení, chybí jim radost z výcviku a cviky provádí pomalu. Typický je pro ně strach udělat chybu. Pokud se jim na závodě něco nepovede, leckdy se psychicky "sesypou", protože očekávají, že na ně začne psovod křičet. Závody vůbec na ně působí velmi stresujícím způsobem. Ze psovoda totiž vycítí, že je nervózní a mohou si to vyložit tak, že udělali něco špatně. Jejich výkon pak vůbec neodpovídá tomu, co by předvedli v tréninku. To je jen několik důvodů, proč nedoporučuji negativní motivaci.
Odměňování
Při odměňování platí zásada, že k nejefektivnějšímu učení potřebuje pes dostat odměnu co nejrychleji - ideálně v momentě, kdy dělá, nebo hned jak udělá to, co po něm chcete. Při učení nových věcí spotřebujete odměn hodně, pes potřebuje pořád utvrzovat a propojit svou reakci s odměnou. To znamená, že při tréninku chůze u nohy odměňujete každý správný krok, později odměnu dáte, až když jde hezky trochu déle, potom intervaly odměn ještě více prodlužujete. Dbejte také na to, abyste nechtěně nevytvořili u psa stereotyp, i co se týče odměňování. Pes by neměl vědět, kdy přesně, nebo po kolika cvicích odměna přijde. Pokud kupříkladu váš pes dlouho kazil povel "lehni" při změně poloh a vy jste ho pravidelně odměňovali pouze vleže, může se stát, že polohu "sedni" začne zaujímat pomaleji, než polohu "lehni" (nedostává za sedni odměnu - nemá důvod sedat rychle). Proto občas odměňte psa za cviky, které skvěle zvládá a odměňte ho i za to, co už vám přijde samozřejmé (třeba hezky provedený obrat u nohy).
Pamlsky versus hračky
Každý pse je individualita, každý má rád něco jiného. Proto musíte zjistit, co vyhovuje vašemu pejskovi nejvíce. Můžu však říci, že téměř každý pejsek si rád hraje a tahá se o hračku, když ho to naučíte, a také pro každého se najde pamlsek, který mu chutná. Při výcviku můžete používat obojí. Obecně lze ale říci, že pamlsky zpřesňují a hračky zrychlují.
Jaké pamlsky zvolit? Zde se fantazii meze nekladou. Je důležité, aby velikost pamlsků byla úměrná velikosti psa. Mají sloužit k povzbuzení chuti, ne psa nasytit. Dobře se osvědčují například sýr, párek, piškoty (lepší jsou psí piškoty - nemají v sobě tolik cukru), sušené maso, nebo průmyslově vyráběné pamlsky pro psy. Lze však využít třeba i kousky vařeného masa. Během tréninku je dobré střídat druhy pamlsků, aby se psovi neomrzely a neztráceli jsme tak jeho koncentraci. Je dobré také pamlsky rozdělovat na odměny nižší a vyšší hodnoty. Pamlsky vyšší hodnoty jsou ty, které náš pes zbožňuje. Používáme je k nácviku něčeho nového, nebo jako speciální odměnu, když se mu něco povede obzvlášť hezky. Pamlsky nižší hodnoty mohou být třeba i granule, dáváme je při běžném tréninku - při procvičování toho, co pes zvládá, popř. při odbourávání odměňování.
Co se týče hraček, volíme spíše přetahovací hračky jako uzlíky, míček na šňůrce, pešky apod. Při přetahování nechávejte pejska často "vyhrát", aby měl o hru zájem, ne však vždycky. Varovala bych se pískacích hraček. Jednak odvádějí pozornost psa od vás (pes si hraje sám, ne s vámi), jednak podporují u psa překusování. Hračky, které používáte při tréninku mějte schované, aby byly pro psa vzácné. Neměl by je mít doma volně k dispozici.
Jaké pamlsky zvolit? Zde se fantazii meze nekladou. Je důležité, aby velikost pamlsků byla úměrná velikosti psa. Mají sloužit k povzbuzení chuti, ne psa nasytit. Dobře se osvědčují například sýr, párek, piškoty (lepší jsou psí piškoty - nemají v sobě tolik cukru), sušené maso, nebo průmyslově vyráběné pamlsky pro psy. Lze však využít třeba i kousky vařeného masa. Během tréninku je dobré střídat druhy pamlsků, aby se psovi neomrzely a neztráceli jsme tak jeho koncentraci. Je dobré také pamlsky rozdělovat na odměny nižší a vyšší hodnoty. Pamlsky vyšší hodnoty jsou ty, které náš pes zbožňuje. Používáme je k nácviku něčeho nového, nebo jako speciální odměnu, když se mu něco povede obzvlášť hezky. Pamlsky nižší hodnoty mohou být třeba i granule, dáváme je při běžném tréninku - při procvičování toho, co pes zvládá, popř. při odbourávání odměňování.
Co se týče hraček, volíme spíše přetahovací hračky jako uzlíky, míček na šňůrce, pešky apod. Při přetahování nechávejte pejska často "vyhrát", aby měl o hru zájem, ne však vždycky. Varovala bych se pískacích hraček. Jednak odvádějí pozornost psa od vás (pes si hraje sám, ne s vámi), jednak podporují u psa překusování. Hračky, které používáte při tréninku mějte schované, aby byly pro psa vzácné. Neměl by je mít doma volně k dispozici.
Chválení
Pamlsky a hračky představují ideální prostředek pro budování správného a silného pouta mezi vámi a vaším psem. Pokud se přetahujete, pes to pociťuje kladně a tyto kladné pocity si spojuje s vaší osobou. Pokud odměňujete, připojte také pochvalu, a to pořádnou. Pes si tak spojí pochvalu s příjemnými pocity při jezení pamlsků, či přetahování a v soutěži, kde motivační pomůcky mít nesmíte, pro něj bude pochvala dostatečným substitutem.
Často se setkávám s tím, že lidé na úlohu pochvaly zapomínají, že pochvalu neumí dobře načasovat, nebo nedokážou být dostatečně spontánní. Jak jsem již říkala, každý pes je individualita, a tedy i každého psa je potřeba chválit trošku jinak. Zatímco některý slastně vrní, když když jej psovod poplácává po hrudi, jiný fyzický kontakt nemusí, zato vrtí ocáskem, když se nad ním rozplýváte, jako nad miminkem. Snažte se být spontánní, psi mají větší radost, pokud chválení myslíte vážně a neděláte to jen protože se to "má". Mnoho lidí totiž nechápe, že výcvik není jako matematika. Není to dosazování do vzorečku - řeknu povel - přiměju psa udělat cvik - pochválím a odměním. Výcvik by měl být o sdílené radosti, měl by být osobní. Pokud pes provede cvik hezky, jásám, běhám, tahám se o hračku, válím se klidně se psem po zemi a nesejde mi na tom, že budu mít zablácené oblečení, a hlavně je mi jedno, jestli mě někdo vidí a co si myslí. Taková výcvik je pro psa pak zábava sám o sobě.
Často se setkávám s tím, že lidé na úlohu pochvaly zapomínají, že pochvalu neumí dobře načasovat, nebo nedokážou být dostatečně spontánní. Jak jsem již říkala, každý pes je individualita, a tedy i každého psa je potřeba chválit trošku jinak. Zatímco některý slastně vrní, když když jej psovod poplácává po hrudi, jiný fyzický kontakt nemusí, zato vrtí ocáskem, když se nad ním rozplýváte, jako nad miminkem. Snažte se být spontánní, psi mají větší radost, pokud chválení myslíte vážně a neděláte to jen protože se to "má". Mnoho lidí totiž nechápe, že výcvik není jako matematika. Není to dosazování do vzorečku - řeknu povel - přiměju psa udělat cvik - pochválím a odměním. Výcvik by měl být o sdílené radosti, měl by být osobní. Pokud pes provede cvik hezky, jásám, běhám, tahám se o hračku, válím se klidně se psem po zemi a nesejde mi na tom, že budu mít zablácené oblečení, a hlavně je mi jedno, jestli mě někdo vidí a co si myslí. Taková výcvik je pro psa pak zábava sám o sobě.
Komunikace se psem
Trénink nejsou donekonečna opakované cviky a následné hození piškotu. Během výcviku musíte se psem komunikovat. Pes by vás při výcviku neměl brát jako "automat na pamlsky", které z vás vypadnou, jestliže předvede určitou činnost. Jste jeho partneři, tvoříte společný tým. Při výcviku se nerozptylujte a věnujte psovi plnou pozornost, nepřemýšlejte o tom, co budete vařit k večeři. Usmívejte se na něj, projevujte radost, když mu to jde, pomozte mu, když má problém. Pamatujte, že pes nerozumí všemu, co říkáte, ale intonaci vnímá velmi dobře. Můžete ho uklidnit a dodat mu sebejistotu i vaším klidným vyrovnaným hlasem.
STEMMEROVÁ, Lucia. OBEDIENCE: Vysoká škola psí poslušnosti. Praha: Nakladatelství PLOT, 2012. ISBN ISBN 978-80-7428-092-4.